XVIII. Dějiny lidstva.

Ráj ztracený...

Sad dětských našich snění...

báječná idylla a prarodičů byt,...

A s pánem bohem jakés nedorozumění,

pramatky mlsnosť, hlouposť praotce,

prohnaný plaz a utržené ovoce...

Ach, ráj je pryč...nám zbyl jen stesku cit – –

ta pohádka je za námi...

Ta lepší budoucnosť...

Jen dál a dále k ní...

Je to cíl lidstva kdes v jakési nivě,

báječná idylla a meta poslední...

a že ji dostihnem’, to pevně věříme

a že jen pro ni zde bojujem’, trpíme –

ach, cesta k ní je hrozná zoufanlivě...

ta pohádka je před námi...

Pohádka za námi,

pohádka před námi –

a toť dva póly, mezi nimiž bije

se celé moře lidské tragedie...