XVIII.) Nestěžůj sobě srdce mé,

Nestěžůj sobě srdce mé,

Že jest těžko být cnostným,

Jednat podle Boží vůle,

Krystu býti podobným:

Ovšem cnost má své těžkosti,

Že zlou žádost přemahá;

Ale stálé sou radosti,

Ku kterým dopomahá.

Když pak některá nepravost

Mohla být bez žalosti?

Kdy měl hříšník spokojenost?

Kdy pak byl bez hořkosti?

Cnostný, jenžto opatrně

Svou žádost v uzdě drží,

Vždycky jest živ spokojeně,

Y když mu bída hrozý.

Mnohá nepravost v začátku

Cestou kráčí příjemnou;

Když pak se zdá bez zarmutku,

Začne být nebezpečnou:

Cnost má pak začatek smutný,

Namítá jen těžkosti;

Ale konec má vítězný,

A vede do radosti.

Bůh chce, bysme šťastný byli,

Proto dal přikázaní,

V nich abysme se těšili,

Že nás vedou k spasení:

On k nám mluví skrze rozum,

Svědomím napomíná;

Oznámil v Evanjelium,

Co každý činiti má.

Jej poslechnout, jest být moudrým,

A pravdivým křesťanem;

Žádostem pak být podaným

Jest se měřit s hovadem:

Cžlověk nad ně povyššený

K cnosti jest ustanoven,

Jsa rozumem obdařený

Bohu má být podoben.

Jen se uč zákon Boží znát,

A srdce své přemahej;

Nenech zlou žádost panovat,

Na tvou zviklost pozor dej;

Bůh tvé věrné přičinění

Rozmnoží milostí svou;

Zanedbášli to cvíčení,

Sám zavedeš duši svou.

Jdi cestou cnosti, necoufej,

Krystus tě jí ukázal,

Dle jeho příkladu jednej,

Protos mu se zavázal:

Nedbej na řeč rozpustilých,

Jenžto tupí tvou stálost;

Neboť ne tak synů lidských,

Jak Boží chvála má cnost.

Buď stálá, duše, a vždycky

Na konec se ohlýžej;

Spočti tvé časný zármutky,

K věčnosti je přirovnej.

Jen krátký jest vezdejší boj,

Který v smrti přestane;

Potom začné věčný pokoj,

Věčná rádost nastane.