XVIII. Hlučno kolem. Každý sklenku třímá,

Hlučno kolem. Každý sklenku třímá,

div ji nerozdrtí –

mně juž smysly zvolna mlha jímá,

bratři z mokré čtvrti.

Příliš mnoho nás tu dozajista

– dím, v dlaň hlavu chýle, –

bůžek vína z nedostatku místa

zasedl mi v týle.