XVIII. Jak krásně bujnělo to osení!
Jak krásně bujnělo to osení!
Tu přikrad’ se však člověk zlý,
a ve své zlosti koukol nesváru
počíná házet v míru obilí.
Však nebojme se; v písmě psáno jest:
„Až símě vzroste, přijde doba žně;
pšenici dobrou sklidí hospodář
a koukol vržen bude do ohně.“