XVIII. Ji smutnou viděl jsem zase:

Ji smutnou viděl jsem zase:

Mně v snu se zjevila.

– Má mladá zkazil jsi leta –

mně s pláčem pravila.

– Dny mladosti mé jsi zkrátil,

já dlouho čekala,

a v dlouhých, smutných těch nocích

jsem mnoho plakala.

Teď mrtva ležím v hrobě

a nemám klidu v něm.

Na očích tma, na srdci

jen kamení a zem –

Na nebi hvězdy už bledly,

od pláče jsem vlhký měl zrak,

a celý den jakby mi slunce

zastíral černý mrak.