XVIII. „Jsi, Juro, bloud. Chceš zvrátit času běh.

„Jsi, Juro, bloud. Chceš zvrátit času běh.

Řeč moudrá: Na pevný se zachraň břeh.

Zas budeš bloudit lesy, pustinou?

Zas dráby čekat každou hodinou?

Je dusné jaro, které omámí,

však poselství už vane břízami,

že v krátký čas se jitro narodí,

co novou slávou světy obrodí,

že nové, silné vzklíčí osení.

Nač pravíš mi: „Bůh všecko promění“?

Ne, Juro můj, ty hlavo neblahá,

Bůh rozumnému jenom pomáhá.

Až bouře vniknou v každé závětří

a blesky švihnou – zda tě ušetří?

A vysmívavý z černých mraků hvizd

čím vysměje se? Žes byl tolik jist?“