XVIII. Koruně sv.-Václavské.

Jak dlouho budeš truchliti v své schráně,

ó šperku zářný, symbole náš svatý?

Kdy v slunci, slunce sám, vzpláš přebohatý

na svaté hlavě v úkoj každé ráně?

Jak Michal s mečem v bleskné ráje bráně

kdy tebou nový věk nám vzplá a zlatý?

Kdy v hromu děl a zvonů plese vzňatý

dík českých srdcí třeskne v nebes báně?

Jak dlouho budeš v schráně svojí sníti?

Ne darmo našich drahokamů pálá

třpyt v obrubě tvé; v háravém jich plání

hle, naše láska – rubínem tam svítí,

je věrnosť safír, smaragd naděj stálá

a perla – naše tiché odříkání.