XVIII. Mladíkova lípa.

U potůčka lípa stojí,

A krásně se zelená;

Kdy pak, drahá děvo má!

Kdy as budem svoji?

U té lípy často chodím –

Často se mi u ní zdá,

Že se s tebou, děvo má,

Již co s žínkou vodím.

A když někdy z rána ptáče

U té lípy šveholí,

K tobě oko v údolí

Hledí, a pak pláče.

U potůčka lípa stojí,

S ní dnes ptáček zazpíval:

„Neplač, jakos plakával –

Budete již svoji!“