XVIII. Na dubě lkala hrdlička,

Na dubě lkala hrdlička,

dole potůček hrčel –

když sem Ti všecko říci chtěl,

nediv se, že jsem mlčel.

Kdo zabloudil v neznámý kraj,

zdaž duši svou hned poví?

a člověk příliš člověkem,

by ráj mu nebyl nový.