XVIII. Nad vysokými jedlemi

Nad vysokými jedlemi

modře kvete nebe,

pod nebem zpívají ptáci.

Na pokraji lesa

hledí hajnice

rozbitým oknem

k jihu.

V okně stojí trs bujné myrty.

Rozpustilé slunce

sahá po ní rozbitým oknem,

probírá se v jejích listech.

U ní stojí děvče,

je zamyšleno,

hledí v dálku

a vzdychá.

K večeru má myrta

drobné bílé květy.

Mladé děvče je plno radosti,

zalévá ji

a v smíchu ukazuje stařičké matce

ten milý div.

Slunéčko směje se z niv.

Les hlavou kývá

a dumnou svatební píseň zpívá.