XVIII. PANU KARLU KOTROUŠOVI, kaplanu v Merlíně v Čechách.

Spanilá skromnost z Tvých dopisů září,

obava sličná Ti jeví se v tváři,

básně Tvé vítané jádro i tvar

hlásá však patrný nadšení dar.

Pěkně jsi rozmnožil básníků řadu,

vezmi mé díky a bratrskou radu:

hřivnu Svou bedlivě na oku měj,

Církvi a národu oslavu pěj.

Málo Vás v nuceném pro víru boji,

soudruhům podávej pravici Svoji;

nikým a ničím se nedávej mást,

statně jdi za heslem: „Církev a vlast.“

Aby náš národ žil ve blahém míru,

musíme zachovat spasnou mu víru;

bez ní by nejenom v záhubu těl,

ale i ve ztrátu duší svých spěl.

Mnoho je odpůrců smělých a slepých,

na odiv stavěných básniček lepých;

nátěrem mělkým však jejich je třpyt,

jimi se svádí jen nesoudný lid.

Bohu my zpívejme píseň svých díků,

statečných obhájců bude víc šiků;

kde který katolík vřadí se k Vám,

s Vámi by bojoval za trůn a chrám.

Spojuj Vás péro a slovo i skutek,

pomine brzo zas v národě smutek;

s Vámi je Pán Bůh a laik i kněz,

národ nám nezkazí nevěry běs.