XVIII. POČÁTEK MARNOSTÍ.

Mám v boku ránu a ta krvácí.

A proč tedy letím svým letem?

Vždyť každá kapka něco utrácí,

honákům pro smích, pro nářek dětem.

Když, nedojda cíle, promrhám tu krev,

tvou záruku, větre, že něco tu zbude!

Té zemi je třeba místo žita rév.

A příliš bledé je na ní, co mělo být rudé.