XVIII. První krok z domova – a duše má se chvěla

První krok z domova – a duše má se chvěla

v podivné úzkosti, jak tázat by se chtěla:

„Kam nyní? kam teď

a povědíti hleď,

nač v úzkostech se ptám

kam žitím dále, kam?

Kam? Půjdem stále, duše, půjdem stále,

až u cíle se octnem nenadále,

jenom se odhodlej,

teď přijde práce rej,

svou slzou cestu krop –

u konce cesty – hrob.