XVIII. Půlnoc.

Železný z dálky půlnoční dobou pochmurným úderem

do tůně dumy, myšlenek, zvonů hlahol slyš, zalétá sem!

S dnem noc v zvuku tom slavném se snoubí v té chvíli,

v distichách věčnosti kročej, rafije dále se chýlí!

Na milky pažích a bocích, svůdný jich stopuje rys,

skandoval v šťastných snech Goethe římská svá disticha kdys.

Z hlubiny věštců a snilků, denní když uhasl ruch,

z cigaret oharků čítám, severu klidnější druh,

ty půlnoci rány v řečiště věčna splývají v rhytmus a rým,

jsou z illusí stkány všecky a všecky na popel, na prach a dým!