XVIII. Pyramidy.

V sny lidstva díváte se od pravěku,

vás Josefa snad bratři vystavěli,

mlh ranních trháte háv zrůžovělý

a v noci v hvězdnou vpíjíte se řeku.

Svou ostrou silhouettou, stín když stmělý

se pouští plíží v psů a hyen štěku,

když všecky hlasy k jitru oněměly,

čím hovoříte vy pak ku člověku?

Ten hledí k vám a divný žas ho jímá,

kýs cherub odpíná mu křídla mdloby,

jak na div zří k vám, kamenné vy básně!

Ví dobře, v jádru svém že jste jen hroby,

a ptá se: Což jen v hrobech velkost dřímá

a z hrobů teprv vzrůstá divukrásně?