XVIII. Školám odnárodňujícím.

Domy chladné, zevně s klamným třpytem,

uvnitř šeré jak vězení síně!

Co, ach, duší hyne v vašem stíně,

jaká muka za vaším jsou štítem!

Svítíte! Kdo rce mi, jakým svitem?

Jaké trýzně ještě ve svém klíně

skrýváte si každé domovině,

v klíně těhotném a obrovitém?

Skvrnou doby, známkou Kainovou

v čela národů se tlačíte,

a kdes kulturou vás také zovou.

Velký Dante, v které pekla kruhy

vřadil by jsi – proč se mračíte? –

škol těch původce a četné sluhy?