XVIII. SMRT MILÉ.

By František Ladislav Čelakovský

Ach dědino, dědinečko,

Ty otcovská vísko!

Jak jsi ty mne těšívala

Mládence dobrého.

V tobě bývaly radosti,

V tobě večeřinky,*)

V tobě dívčiny dušičky

Jako růže kvetly;

Jedna růže mezi všemi

V květu nejpěknější,

Jedna dívka mezi všemi

Srdci nejmilejší.

Ach dědino, dědinečko,

Ty otcovská vísko!

Vody-liž tě zatopily,

Matka bystrá řeka?

Sněhy-liž tě zasypaly,

Vánice zavály?

Či jsi dokola zarostla

Horami mračnými? –

Tebe to jsou zatopily

Slzy mládenecké;

Tebe-to jsou zasypaly

Veliké zámutky,

A tys dokola zarostla

Hořem a žalostmi.

Vypadnula krásná růže

Z hebounkého listí;

Zapadnula krásná dívka

V matku syrou zemi.

Hoj, půjdu já v dálné strany,

Kde nehřeje slunce,

V tam ty odejdu krajiny,

Kde nesuší větry.

Dálná strana, krajinečka

Má podivné síly;

Všecky oči, smutná srdce

V ní se ukojily.