XVIII. Vyčítáš mi, že Ti nepřináším písně,

Vyčítáš mi, že Ti nepřináším písně,

a já mám jich v srdci jako tráva třísně,

a já mám jich v duši jako perel moře,

jako hvězd, když nejvíc hoří po obzoře.

Zpívej! – svět se dotkne písně rukou smělou,

setře s ní tu rosu poesie skvělou.

Perla patří moři, hvězda patří nebi –

a což je mi, drahá, slávy zapotřebí?

Ale budu zpívat – Tobě budu zpívat!

Až má ústa na Tvých budou odpočívat,

až nám oko v oku, duše v duši prodlí,

budem píseň žít, již svět nám nevymodlí!