XVIII. Zvony zovou k pobožnosti;
Zvony zovou k pobožnosti;
Tam zří člověk ku nebi,
V nábožném pak vytržení
Tvůrce světa velebí.
Tamto stojí člověk jiný –
Nemodlí se – neklečí –
Nýbrž hlasem hříšnodrzým
Bohu svému zlořečí!
Bůh pak světlem svojí lásky
Stejně oba odívá,
A tak mlče k tobě praví:
„Člověče – buď jako já !“