XX. Ach, kolikrát jsem nechtěl zpívat

Ach, kolikrát jsem nechtěl zpívat

a v kaleidoskop duše své

se pro zábavu jiných dívat,

nechť často bytost mou to rve.

Však nelze slova dodržeti,

jak myslil jsem si často sám,

a rhytmus láká, a verš letí

a již se v rýmech zpovídám.

A nesmím omlouvat se proto,

vždyť život můj v tom celý jest.

Rci, jak bys mohla, věčná hmoto,

potlačit v sobě zárod hvězd?