XX. Ó blaho těch dob milých, kdo tě vypíše,

Ó blaho těch dob milých, kdo tě vypíše,

Když poprvé v lásce se zachvěje ret,

Když opojným vzdechem vstříc milenka dýše,

A milostný hled v hrudi roztaje vznět!

I já prožil doby ty bujné mladosti,

Když utkala milenka lásky mi sen;

Tu srdce mi květlo jen v proudu radosti,

A života jarní tu vzešel mi den.

Ó blaho těch dob milých, kdo tě vypíše,

Když v loktech jsem z úst slasti nektaru ssál,

A v objetí ohnivém v nadhvězdné říše

Jak oživlý fénix jsem zářivě plál!

Tu v oku ti, milenko, bezvolně tkvěla

Juž milosti slza a v rtech touhy vzdech;

Tu za mnou jsi přesladké lokty své střela

A přála si ohnivý tento můj spěch!

Ó hoře těch dob žalných, kdo tě vypíše,

Když změnil čas srdce a mladosti cit:

Když nebaví láska, když nebaví číše,

Když na čele mladém znak starosti vryt!

Že v nejhlubším žalu tu zdrcený stojím,

Proč tvůj se víc nesměje, milenko, ret?

Ach! příčinu změny té vyřknouť se bojím,

Že oběma opršel života květ!...