XX. CHYTRÝ HOLEČEK.

Roste klásek vedle klásku

vousatý, vousatý,

netoulej se, můj holečku,

s děvčaty, s děvčaty! –

Toulám-li se, paňmaminko,

ne na zlost, ne na zlost,

ale k žatí mezi nima

pro známost, pro známost.

Až nám uzrá v zákostelí

pšenice, pšenice,

bude třeba odběraček

velice, velice.

Ne za tolar, za hubičku –

to já znám, to já znám –

všecky přijdou pšenku sbírat

rády k nám, rády k nám.

A až budou v poli státi

panáci, panáci,

tam si přijdou pro výplatu

po práci, po práci.