XX. Co v dvém se šine, jak se blahem směje,

Co v dvém se šine, jak se blahem směje,

víš, strážkyně ty milujících, sama.

Za kulisy svatosti nevnikám tož,

kdy pro milující Tě favorisuji.

A s látkou oslavnou jak s stínem biji

kdy dále se, zda značí to, že nezmnožena?

Hle, s nebe ametysty padají!

Hle, lotr kříže sám je přerozený!

Jak zmdlený pták po navě přeletové

zda okem znejistěným pozírám,

pod gázy nahlížím pro krásy špet,

vteřiník pějící, ret věčně ptavý?

Jsi kouzelnice dobrá. Avšak láska

je důvěřivá, z cest ves blíž Ti kluše.

Vždy totéž věští, touží: blaho smavé.

Co v dvém se šine, zříš, se blahem směje.

Co sesměšnit lze, bardi, na poesii

něhy, na erotice? Famulus Éros nes

k altáru stupňům hrdliček klec skorou

a za hymnus viř (vři) Sminthea blíž druže

smích...