XX.) Smrt nás přivádí k životu,

Smrt nás přivádí k životu,

Vesel se, kdo sy věrný Bohu,

Smrt nad tebou moc stratila;

Tvé tělo v zemi zahyne,

Duch k Odplatě své zustane;

Nábožným smrt jest mzda milá,

Hřích bude přemožen,

Boj v radost proměněn,

Jaké to jest potěšení

V umírání,

Skrz smrt Bůh vede k spasení.

Vše zlé bude pokaženo,

Zde člověk složí své břemeno,

Bída na věky přestane;

Radost počne neskončená,

Tam duše svého Boha pozná,

K svému cýly se dostane;

Bude Boha chválit,

Jemu díky činit,

A zpívat před jeho trůnem

Vděčným hlasem:

Pán buď na věky pochválen.

Hrob duchu mému nehrozý,

Ježíš jest na pravicy Boží,

An zhubil smrt, když vstal z mrtvých,

Vezma na se naší vinu,

Do nebe nám otevřel bránu,

Y mne přijme do počtu svých.

Proč bych se bál smrti.

Rád jí chcy přijmouti;

Služebník sem Krysta věrný,

Vykoupený,

Blaze mně! budu spasený.

Do slávy věčné pujdu,

A tomu se klaněti budu,

Jejž celé nebe velebí.

Ježíš za mé povinosti

Mne mezy anjelami uctí,

A svý mně vyplní slyby;

Smrt nejsy mně strašená,

Žes k odplatě brána;

Pokojně tě očekávám,

Až přijde Pán,

Jenž mne k sobě povolá sám.