XX. Já bábu měl, ta mříti si dlouho zvykala,
Já bábu měl, ta mříti si dlouho zvykala,
a na pohled vždy v smutku jen toto říkala:
„To pravé, všeho zmar i květ,
pochopit svět!“
Ó bábo, bábo má, ach kolikrát
bych s tebou hádat chtěl se a o pravdu rvát,
tu, v které jest peklo i nebe:
Pochopit sebe!