XX. Je rájem krásným naše milá vlasť;

Je rájem krásným naše milá vlasť;

však právě milostným že rájem jest,

musí i škodolibých hadů mít,

jenž dovedli by naše Evy svést.

My dlouho žili v míru, bez hadů,

až přec se nad námi kdos smiloval,

a aby již ten had byl pořádným

nám jej v podobě – jistých pánů dal.

A Evy naše – slabá stvoření

již úprkem v moc jejich klesají;

leč Adamové naší moudří jsou

a od Ev křehkých svést se nedají.