XX. Jest to pocit rozkošný a krásný,

By František Jaroslav Vacek Kamenický

Jest to pocit rozkošný a krásný,

Nevyslovná mysli útěcha

Stárnoucího jižjiž pro Čecha,

Národ svůj an vidí být tak šťastný!

Jestiť všechněch obličej tu jasný,

Každý vlídně vstříc mu pospěchá;

Od zemana jako od lecha

Vzdává dík se jemu jednohlasný.

Uctu jemu prokazují kmeti;

V celé zemi lásku nachází

Jako otec od povděčných dětí.

Srdečné „Buď zdráv!“ ho provází,

Kde se octne; takť se odměňuje

Národ tomu, jenž ho oblažuje.