XX. Junák tiše leží,

Junák tiše leží,

oheň praská, víří,

plamen k nebi šlehá,

a kouř v dálku míří.

Myšlénka jak dým se

živé pravdy leká,

že před jeho duší

v šírou dálku těká.

Jenom někdy jiskru

kouř ten v dálku nese,

snad to jiskra bídy,

kterou on se třese.