XX. Každý za skutek, jejž prokážeme

Každý za skutek, jejž prokážeme

Ze soustrastné lásky bližním svým,

Života bědami sklíčeným,

Odplatu tam někdy nalezneme:

Nahotu-li rouchem odějeme,

Pokrm ústům dáme hladovým,

Útěchu přinesem nemocným,

A pocestným nocleh dopřejeme.

Bůhčlověk sstupujeť s nebe dolů,

A co chudý Lazar u dveří

Prosí o drobty s našeho stolu.

Za každý pak doušek čerstvé vody

Tam nás skvostnou poctí večeří,

Lahodnější nad královské hody.