XX. Miluj mne láskou nebeskou, jak chceš,

Miluj mne láskou nebeskou, jak chceš,

mne miluj! Jako bratr, nebo stín,

jak vidinu, již objat nemůžeš,

svou matku, které vložíš hlavu v klín.

Miluj mne třeba světskou láskou též,

jak pohan prudkou vášní pozemskou,

svou milenku, již zase oklameš

a věrnost její splatíš zradou zlou.

Miluj mne, miluj, jako sebe sám,

svou ilusi a jasný ideál,

svou věčnou touhu, věčných ohňů plam.

Jak chceš, mne miluj – než se Ti zas vzdám,

než prohlédnu a nový poznám žal:

že není lásky, vše je v žití klam!