XX. Mládež do školy nastupující.

Tak drobná, útloučká ta naše zlatá

mláď v školu vstupuje a plaše zírá

v ta místa nezvyklá a jasná, šírá,

tu tajnou bázní, tam zas žasem jata.

A učitel, jenž naproti ní chvátá,

tak vlídně vítá druž tu; velká víra

ho poutá k mládí, jemuž otevírá

zdroj umů, cností vlasti páže svatá.

Ó vlasti naděje, vy milé děti,

zda splníte náš nejluznější sen?

Zda nemáme se bázní o vás chvěti?

Zda símě, v srdce vaše pilně seté,

nám zdárně vzejde vlasti k síle jen

a k slávě národa? – Ó učitelé, bděte!