XX. Mudrci a básníci.

Kdes po různu o sobě nevěděli

a neznali se v proudu věků ani,

nad čísly, tvary s zadumanou skrání

po celý život o samotě dleli.

Ve vyhnanství neb ve chudobě mřeli,

ten číší jedu, ten žoldáka zbraní,

a v životě tak jako v umírání

přes různé směry jednu pravdu děli.

Kdes po různu o sobě nevěděli,

však cítili to velké, svaté plání,

v němž Věčna dech se na atomy dělí.

Ať v úděl laur anebo hloží měli,

vždy jen co zvedá nad všecko, co raní,

jen co zde těší, melodicky pěli.