XX. Na rozloučenou.

By dnes tobě, dovol srdci mému,

Za tvou přízeň dík složilo svůj!

A pak s Bohem! řeknu kroku tvému –

S Bohem! s Bohem! dobrodinče můj.

Tys mi vždy byl jako anděl strážný,

Hněv když metal na mne zlosti své;

Byls mi, vím to, víc než přítel vážný,

Když mi záští bralo blaho mé.

S Bohem! s Bohem! kam tě krok tvůj vede,

Vím, že vzdálen v nářku budu dlít;

Rád však truchlit o samotě šedé,

Jen když ty se blaze budeš mít.