XX O půl šesté ráno podle zahrad

O půl šesté ráno podle zahrad

znova s tebou v duchu hovořím

po těch pěti nočních hodinách, jež

zpola probděl jsem, – a pouze vím,

že jsem s tvými ňadry na rtech spal,

rukama tě celou miloval.

Všecky myšlenky mé, všecky nervy

dávno, drahá, víš, že ty jen máš,

ale teď i krev mou, celé tělo

těžkým vínem bouříš, napínáš:

Strome sladký, rovna nemoci

je má touha po tvém ovoci.