XX. Osvěta cnosti.

Záře předchazí vždy paprsky přímé,

Jest očím bolné znenadála světlo;

Bratři nás mladším krajanům povolně

Osvětu šiřme.

Sýmě na tvrdé se neujme skále,

Zbujněný koukol zrnu růsti brání,

Chtíce rozsvítiť pochodeň rozumnou,

Vůli napravme.

Dříve srdečnou okopejme půdu,

Spíš planou sobství vykořeňme túžbu,

Hleďme mládencům a měkým panenkám

Srdce ušlechtiť.

Učme smrtelnosť sobě lehkovážiť,

Nezrušiť božnou duše rovnováhu,

Ať si ukrutná na tě bída číhá,

Neb kyne rozkoš.

Takto dřív prúžnou potuživše vůli,

Čiňme, ať bludná ošeří se temnosť,

Jenž planouc jasným plamenem nevinným

Škodně nepálí.