XX. Rozkoš.

Hluboko v oči, života sfingo, díváš se ve snů mých svár,

tající pokud pod prsy možná zloby své spár.

Proč jen tě bozi v nezdolné póse smrtelných před práci kladli?

by tebou síly podniků obřích v konec jen vadly a chřadly?

Žertovat s tebou je propadnout prsů i spárů laškovným hrám.

Vzdáti se tobě? Tím hůře; Scylla tu, Charybdis tam!

Proplavat moudře, úskalí, tesy, příboje vzkypělý ruch,

viděti – plouti dále však, hvězdy kam velí tobě a bůh!