XX. Ó Silný, zdaž nedal's mně pít z magických pohárů vín,

Ó Silný, zdaž nedal's mně pít z magických pohárů vín,

jež dají rozkvésti a vyrůsti a vzruší?

Zdaž rouchem královským mne nezahalil's svým,

zdaž k stupňům zářícím mé nedal's přijít duši?

Zdaž, Velký Milenče, mne k hrudi nezved's své,

když v slzách jsem se zajikala celá,

zdaž nešel's se mnou sadem lilií,

a růžemi nevěnčil mého čela?

Na druhém břehu jsi. Co na tom? – Vždy jsi můj!

Ó Silný, ty to víš, má láska vždy tě tuší.

V jediném pohledu dal's mi své Království,

jak temným mocnostem mně zapsal's svoji duši!