XX. Slavík, slyš, pěje

Slavík, slyš, pěje

v aleji vonící.

Srdce se chvěje

písničkou zvonící.

Tesknou mou hrudí

bílý sten zakvílí.

Sen, jenž se trudí,

probudí na chvíli.

Umříti moci

bez bolu, soužení

v posvátné noci

prvého toužení!

Slavík, slyš, pěje

v aleji vonící.

V srdci mém zeje

rána, krev ronící.