XX. Ta plnost tvého těla

Ta plnost tvého těla

mou bytost jala zcela;

v ní sedm strun, v nichž moje

se duše rozzvučela,

v ní sedm květů, po nichž

má píseň těká, včela,

by jenom tvojí vnadou

se chvěla, zněla, celá!

Ústa – věčných slastí zdroje,

ruce hbité v lásky boje,

boky plné, ňadra bujná,

ostny mého nepokoje,

útlé nožky, důlek brady,

Amorettů kde spí roje.

Co tu o něm říci možno,

když hlas jeden bez úkoje

volá: Ústa, ruce, nožky,

boky, ňadra: všecko moje!