XX Těžkou mukou projít musela jsem,

Těžkou mukou projít musela jsem,

kterou mřelo celé pokolení,

abych vešla k Tobě jitřním jasem,

v sady Tvoje, bílé světlo denní.

Nad propastí věků tklivým hlasem

volala jsem Tebe v utrpení,

čekala jsem na Tě každým časem

v černé noci jako na spasení.

Když jsem přišla – Tvoje rodná sestra –

všude kol nás krása zkvetla pestrá,

když jsme k svazku podali si ruce.

Abych mohla toto štěstí prožít,

musel osud dříve ruku vložit

na mé srdce, zkrvavit je v muce.