XX. Ó ti oblakové znají

Ó ti oblakové znají

dobře ona místa svatá,

kde stál jejich domek rodný,

rodná kolíbečka zlatá.

Ó ti oblakové znají

dobře svatá místa ona,

kde jich sladce kolíbala

haluz lesů libovonná.

Ó ti oblakové znají

dobře ona svatá místa,

kde jim rety napájela

rosou studánečka čistá.

Na Beskydách asi nejvíc

tají se míst svatých oněch,

vždyť tu přilétají denně

mraky v četných legionech.

S pláčem padají jim k hrudi,

s pláčem hory objímají,

sotva jedny rozloučí se,

jiné zase přilétají.

Touha, láska k rodným místům

z dálky k nám je žene,

proto bývá u nás nebe

věčně zachmuřené.