XX. V čas, kdy je vinou: být i viděti,

V čas, kdy je vinou: být i viděti,

je moudrost pro muže i pro děti?

Ach, oči mít, jež mocným ohněm žhnou,

a ústa mít, jež mlčet dovedou.

Ach, uši mít, jež všecko zachytí,

a ústa mít, jež nelze zlomiti.

Ach, srdce mít, jež plamen promění,

a ústa mít, jež kryje kamení.

A přece nyní slavnější zní hlas

v mé těžké hrudi: Pokušení čas

jen nevolnické srdce zotročí

a těžkým stínem lehne do očí.

Hlas volá svatý, věčné znamení:

Vy chudí duchem, blahoslavení –

Mou slyšte moudrost, pane děkane:

Je blázen Jura. Bláznem zůstane.