XX. Vystupuje a zachází

Vystupuje a zachází

Slunce, stejnou koná pout;

Ode dávna střely hází,

Nevyhynul zlatý proud.

Jako když na pastvu vezdy

Stádo volá trouby hlas:

Na obloze noční hvězdy

Zmiznou a se vrátí zas.

Když se zemská vazba ruší,

Když se loučí tělo s duší:

Zdaž ji zkáza uchvátí,

Nebo-li se navrátí?