XX. Zabloudil jsem v temné noci kradí,

Zabloudil jsem v temné noci kradí,

v šedé dálky ztraceného mládí

a v štěstí doby prvé,

kde v zanícení, vášně v ohni vzňatém

jsem házel kolem jaré mysli zlatem,

své duše, hvězdami a dukáty své krve!

Vše, vše je pryč, leč nechci želet mnoho,

já poklad zkušenosti těžil z toho;

pilť z radosti jsem číše,

ta posavad se perlí

a ve vzpomínkách, ač se stařeckou berlí,

přec dostihuji čarné její říše!