XX. Zda vzpomínáš na rozkošné ty chvíle –

Zda vzpomínáš na rozkošné ty chvíle –

v dny májové – tam na pokraji lesa?

V mé duši zaznívá Tvé ztichlé: Miláčku!

A srdce pěje píseň radosti.

V tvých vlasech růže voněla tak prudce,

Tvá ruka v mé se chvěla tušením –

Oh vím. Tvé oči pověděly všecko,

když večer krásný tiše umíral – – –

V údolí zvon když nesměle si zpíval,

Tvým nitrem projel křečovitý pláč.

V mé srdce sten Tvůj ocelí se vrýval:

Nač Bože věčný, nač jen žiji, nač?