XX.

Noc, těšitelka vlídná,

ta žal můj kdyby znala,

tajemné všecky vůně

by v útěchu mi dala.

Na nebi měsíc bledý,

můj smutek kdyby znal,

průsvitná jemná roucha

by v útěchu mi stkal.

A hvězdy kdyby znaly

můj nekonečný stesk,

ty v útěchu by daly

mně zářící svůj lesk.