XXI. Ach což píseň moje málo platí

Ach což píseň moje málo platí

jako z jara kvítek na souvrati:

nikdo nehledá ho, nevšímá si,

vždyť je tolik vůkol jiné krásy,

nikdo s láskou k rtům ho nepozvedne,

ani slzy neuroní jedné,

když v prach nelitostně šlapán bývá –

a přec vůni v kalíšku svém skrývá,

kapkou rosy chladivé se třpytí

a chce srdce lidské oblažiti.

Ach což píseň moje málo platí

jako z jara kvítek na souvrati!