XXI. Ó dej mi pít z kříšťalných pramenů lesních,

Ó dej mi pít z kříšťalných pramenů lesních,

jež skryty zrakům davů čekaly na nás, milence dálek,

pojď se mnou úzkými cestami, stíněnými stromy pralesa,

kde můžeme potkati zástupy kouzelnic a vil,

pojď se mnou zázračnými městy, kam neuvedl jsi nižádné z žen!

A poklekneme před oltáři, jediní poutníci před oltáři božstev,

jež dala nám nejvyšší blaho našeho Setkání.

Ó, Milenče, půjdeme spolu po temenech nejvyšších hor,

nad propastmi, jež číhají svých objetí, my smáti se budeme šťastni.

Pojď, jestliže čeká kdes Smrt, co na tom? Jsme Vítězi přece!