XXI. DÍVČINA JAK DOBRÁ HODINA.

Oč jsem prosil, Bůh mi dal,

Milou přeupřímnou,

Z pouhé lásky srdce by

Rozdělila se mnou:

Ach, to je vám dívčina

Jako dobrá hodina!

Dám-li se do skákání,

Hupky za mnou skáče;

Uroním-li slzičku,

Hned mi k vůli pláče:

Ach, to je vám dívčina

Jako dobrá hodina!

Jestliže ji požádám

Někdy o hubičku –

Říká: vem si třeba pět,

Jsou tvoje, Jeníčku!

Ach, to je vám dívčina

Jako dobrá hodina!

Ondyno jsme v poledne

Pod lesíčkem stáli,

Modráčkové oči se

Sladce na mne smály:

Ach, to je vám dívčina

Jako dobrá hodina!

Já řku: hle, již měsíček

Skryl se mezi mraky –

Ona hned přisvědčila:

„A hvězdičky taky.“

Ach, to je vám dívčina

Jako dobrá hodina!

Otčenášek v kostele

Za mne odříkává,

A teprva zdrávasek

Pro sebe nechává:

Ach, to je vám dívčina

Jako dobrá hodina!

Nech moje štěstí mine,

Kudy noha kráčí;

Nech mi v poli se rodí

Trní a bodláčí:

Opustím-li dívčinu

Jako dobrou hodinu!