XXI.) Proč se mám lekati?

Proč se mám lekati?

Cžeho se mám báti?

Když jen dobré svědomí mám,

Nic lepšího mít nežádám;

Nelekám se, nebojím se,

Že mě Bůh miluje.

Tělesný smyslové,

Oulisný svůdcove,

Vám, nepřatele nejhorší,

Nevzdam se s pomocý Boží;

Nelekám se, nebojím se,

Cnosti se nespustím.

Když sem vás poslouchal,

Žádostem se podal,

Má rozkoš jen byla krátká;

Z ní pošla ouzkost veliká;

Já lekal se, a bál sem se,

Že mne Bůh opustil.

Hrůza mé svědomí

V každém okamžení

Trápila, soud přísný hrozyl,

Že sem sobě jistý nebyl;

Lekal sem se, a bál sem se,

Že budu nešťastný.

Šťastná ta hodina,

Která mne vzbudila,

Pokání ochotně činit,

Mé chyby zase napravit;

Jak sem povstal, hned sem zejskal

Spokojenou mysl.

Jest blahoslavený,

Kdo, s Bohem smířený,

Prázdný jest všech nepravostí;

Může zvolat s upřimností:

Nelekám se, nebojím se

Na věčnost odejít.

Kde se hříšník leká,

Před stínem utíká,

Cnostný pokojně procházý,

A ourazu se nehrozý;

Neleká se, nebojí se

Smrti, ani trestu.

Bože dobrý otče,

Můj sylný ochranče,

Zpravůj mé každé myšlení,

Žádost, skutek, oka zření;

Jestli klesnu, ať hned vstanu,

Tebe se nespustím.